Kakaduové patří mezi velmi komplikovaná stvoření. Jsou šťastni, když jsou středobodem vesmíru, nejvtipnější, nejmilovanější, nejveselejší, nejdivočejší, nejmazlivější,….. Všechno je však vyvážené – a tak zbývá a druhá strana vah – nejagresivnější. Vychází to z jejich podstaty žití. Žijí v hejnech, musí se probojovat ke krmení, není ho nadbytek, musí si vybojovat a uchránit hnízdní dutinu, musí vítězit před ostatními soky a ubránit si pro sebe svoji samici, musí uhlídat bezpečí mláďat v dutině proti predátorům. V domácím chovu moc možností k vybití energie nebývá, tak se často kakaduové obrátí i proti vlastní samičce.

V Laguně žijí kakaduové v hejnu v tropickém skleníku Botanické zahrady UK v Praze. Již nějakou dobu se od hejna separoval pár bílých kakaduů – tehdy 26ti letý Ferda a 16ti letá Sára. Byli přestěhování do zázemí do samostatné voliéry, dostali na zem dřevěnou polootevřenou bednu a hromadu dalšího dříví. V tu dobu jejich oblíbená chovatelka odjela na delší čas do zahraničí. Tudíž zmizel rušivý element a kakaduové si začali všímat jeden druhého. Ferda se dal statečně do díla a rozštípal, co šlo. Kdy byla troska bedny i okolí zasypáno třískami, považoval své dílo za dokončené a zval samičku do hnízdečka lásky (pokud se tomu drsnému nahánění do dřevěné spoušti tak dá říkat). Sára moc neprotestovala, ocenila dřevěné veledílo a začala se zdržovat ve zbytku rozštípané bedny. Po čase se objevilo první vajíčko. Oba kakaduové prožívali naprostou euforii. Seděli u vajíčka prohlíželi si ho zblízka, zdálky a nevěřili svým očím. Po dvou dnech Ferda asi někde zaslechl, že se má vejce vysedět. I nelenil a jako zodpovědný otec si sedl do hromady třísek před vejce a zamilovaně na něj koukal. Asi špatně poslouchal, měl sedět NA vejci a ne VEDLE vejce. Každou chvíli vejce přehrabal na jiné místo. Dostal tedy na hraní podkladek a vejce bylo umístěno do inkubátoru. Za dva dny se v hromadě třísek objevilo druhé vejce. Tentokrát si na něj Ferda zodpovědně sedl a začal ho zahřívat. Ale po pár dnech to přehodnotil, vejce vykopl před sebe a opět zahájil „sezení vedle vejce“. Naštěstí ty dny bylo velké horko, vejce nezachladlo a putovalo za první do inkubátoru.

Přesně po 25ti dnech se z vajec vylíhli dva malí kakaduové – Ferda Junior a Shakira. Zatímco si Ferda se Sárou užívali léta, mláďata hezky rostla. Za dva měsíce se opět oba rodiče zdržovali v budce a objevilo se znovu vajíčko. Tentokrát však nenastalo sezení na vejci, ani vedle vejce. Zřejmě už toho rodičovství bylo dost a kakaduové se o třetí vejce přestali zajímat. A tak se do inkubátoru dostalo i toto vajíčko a vylíhla sestřička Safira.

Mezitím už malý Junýsek se Shakirou zkoušeli sedět na větvi. Malá Safirka je dohnala až za další dva měsíce. To už mohli všichni tři sedět na větvi a zkoušet sílou svých křídel. V tu dobu se těžce roznemohla jejich maminka Sára a po krátké nemoci umřela. Ferda se připojil k původnímu hejnu, ale moc si po své družce stýskal. Nic ho nezajímalo a byl pořád smutný. Asi ve stáří jednoho roku byla trojčata natolik silná a vylítaná, že se připojili k hejnu kakaduů v Botanické zahradě. Je to zvláštní, i když své děti Ferda nikdy předtím neviděl, od prvních okamžiků se do nich zamiloval. Už je z něj zase veselý a spokojený kakadu, od svých dětí se ani nehne a dělá rošťárny společně s nimi, jakoby byl jejich další bráška.