Stáváš se navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal. Antoine de Saint-Exupéry

Jak přišla k svému jménu? Jako ptačí miminko, neuměla pečovat o peří a tak byla jako ušmudlaná. Začali jsme jí říkat Šmudlinka, pak Muchlinka, nakonec Muchla. To jméno na ni velmi sedí, protože se i ráda muchluje.

Když před léty praskla moje skořápka a já se vylíhla do velkého smrkového pařezu, bylo kolem mne již osm dalších sourozenců. Nejstaršímu bylo už pět dnů. Já byla poslední - devátá. Na moje rodiče to bylo příliš, naprosto nestíhali krmit naše otevřené zobáčky. A tak se maminka rozhodla situaci řešit redukcí - čili ty nejmladší odstranit

Papouška Jonáše přinesli zoufalí majitelé, protože už se nedokázali dívat, jak si ubližuje, trhá peří i kusy kůže a evidentně dost trpí. Pohled na něj byl hodně traumatizující, jedním slovem – Smrtonoš! Při lékařském vyšetření se zjistilo, že jeho problémy se škubáním nejsou jen pouhým zlozvykem, ale vše je podníceno špatným zdravotním stavem.

Zorinka byla prvním handicapovaným ptákem přijatým v roce 2000. Tento papoušek stojí na prvopočátku Laguny, jí to před léty všechno začalo. "Zorinka - koči-koči-kočička... ťúúúť." Tato jemná autopochvala, a na druhé straně její šťavnaté: "Dopr-dopr-dopr....!!!" (nelze publikovat).

... Tak to byla Zorinka.

Příběh Harýčka začíná asi jako mnoho a mnoho jiných situací v běžných rodinách. Tatínek, maminka, synáček… Chlapeček roste, jde do školy, pobere trochu rozumu a moc, nesmírně moc si přeje kamaráda – pejska. Po mnohých rodinných dohadech přijdou Vánoce a malý chlupatý uzlíček pod stromečkem – ejhle štěňátko jorkšírského teriéra!

Těžko se mi vzpomíná na minulost, už vše zakrývá milosrdný mrak zapomnění. Ale přeci, rozhrnu-li temné závěsy historie, odehrává se před mou myslí tento smutný děj: Krásná exkluzivní voliéra, o jakých si mnozí chovatelé nechávají jen zdát. Dno voliéry mírně svažité, rozdělené do oddílů malých terásek, a celé vydlaždičkované, aby každý den proudy čisté vody omývaly dno k dokonalé čistotě.

Původní páníček si mě a mého kamaráda Oskara pořídil oba jako domácí mazlíčky. Hodně se nám věnoval, hrál si s námi a učil nás mluvit. Oskarovi to šlo moc dobře a povídal celé věty. Já se sice také snažila, ale nejsem tak trpělivá, takže jsem se víc vztekala a umím spíš nadávat. Naneštěstí se něco páníčkovi v životě pokazilo a musel se přestěhovat. No a my taky, bohužel ne s ním, ale do malé pracovny v jeho zaměstnání.

Už od jako malá holka jsem si vždycky přála ptáčka - tehdy to byl kanárek. Žádné štěňátko ani kotě - prostě kanárek. A můj hodný dědeček mi ho přes protest celé rodiny pořídil. Já ho nechtěla hladit a mazlit se. Jen jsem mu dělala pomyšlení, radovala se z jeho veselosti a krásného zpěvu. Ale přesto jsem v koutku duše toužila po velkém papouškovi.

 maruš web

Tento příběh je velmi krátký a se špatným koncem. Marušku přivezli ve stáří dvou let, protože si oškubala hruď a břicho.

Kakaduové patří mezi velmi komplikovaná stvoření. Jsou šťastni, když jsou středobodem vesmíru, nejvtipnější, nejmilovanější, nejveselejší, nejdivočejší, nejmazlivější,….. Všechno je však vyvážené – a tak zbývá a druhá strana vah – nejagresivnější. Vychází to z jejich podstaty žití. Žijí v hejnech, musí se probojovat ke krmení, není ho nadbytek, musí si vybojovat a uchránit hnízdní dutinu, musí vítězit před ostatními soky a ubránit si pro sebe svoji samici, musí uhlídat bezpečí mláďat v dutině proti predátorům. V domácím chovu moc možností k vybití energie nebývá, tak se často kakaduové obrátí i proti vlastní samičce.

V bioparku

V Laguně žijí kakaduové v hejnu v tropickém skleníku Botanické zahrady UK v Praze. Již nějakou dobu se od hejna separoval pár bílých kakaduů – tehdy 26ti letý Ferda a 16ti letá Sára. Byli přestěhování do zázemí do samostatné voliéry, dostali na zem dřevěnou polootevřenou bednu a hromadu dalšího dříví. V tu dobu jejich oblíbená chovatelka odjela na delší čas do zahraničí. Tudíž zmizel rušivý element a kakaduové si začali všímat jeden druhého. Ferda se dal statečně do díla a rozštípal, co šlo. Kdy byla troska bedny i okolí zasypáno třískami, považoval své dílo za dokončené a zval samičku do hnízdečka lásky (pokud se tomu drsnému nahánění do dřevěné spoušti tak dá říkat). Sára moc neprotestovala, ocenila dřevěné veledílo a začala se zdržovat ve zbytku rozštípané bedny. Po čase se objevilo první vajíčko. Oba kakaduové prožívali naprostou euforii. Seděli u vajíčka prohlíželi si ho zblízka, zdálky a nevěřili svým očím. Po dvou dnech Ferda asi někde zaslechl, že se má vejce vysedět. I nelenil a jako zodpovědný otec si sedl do hromady třísek před vejce a zamilovaně na něj koukal. Asi špatně poslouchal, měl sedět NA vejci a ne VEDLE vejce. Každou chvíli vejce přehrabal na jiné místo. Dostal tedy na hraní podkladek a vejce bylo umístěno do inkubátoru. Za dva dny se v hromadě třísek objevilo druhé vejce. Tentokrát si na něj Ferda zodpovědně sedl a začal ho zahřívat. Ale po pár dnech to přehodnotil, vejce vykopl před sebe a opět zahájil „sezení vedle vejce“. Naštěstí ty dny bylo velké horko, vejce nezachladlo a putovalo za první do inkubátoru.

128174233 2690031487973740 5828619999460458351 n   53314607 2353721658250692 6343079475378388992 n

Přesně po 25ti dnech se z vajec vylíhli dva malí kakaduové – Ferda Junior a Shakira. Zatímco si Ferda se Sárou užívali léta, mláďata hezky rostla. Za dva měsíce se opět oba rodiče zdržovali v budce a objevilo se znovu vajíčko. Tentokrát však nenastalo sezení na vejci, ani vedle vejce. Zřejmě už toho rodičovství bylo dost a kakaduové se o třetí vejce přestali zajímat. A tak se do inkubátoru dostalo i toto vajíčko a vylíhla sestřička Safira.

128077654 735814690368156 8478683378729917124 n      128123967 732539507649058 5058730964517922003 n

Mezitím už malý Junýsek se Shakirou zkoušeli sedět na větvi. Malá Safirka je dohnala až za další dva měsíce. To už mohli všichni tři sedět na větvi a zkoušet sílou svých křídel. V tu dobu se těžce roznemohla jejich maminka Sára a po krátké nemoci umřela. Ferda se připojil k původnímu hejnu, ale moc si po své družce stýskal. Nic ho nezajímalo a byl pořád smutný. Asi ve stáří jednoho roku byla trojčata natolik silná a vylítaná, že se připojili k hejnu kakaduů v Botanické zahradě. Je to zvláštní, i když své děti Ferda nikdy předtím neviděl, od prvních okamžiků se do nich zamiloval. Už je z něj zase veselý a spokojený kakadu, od svých dětí se ani nehne a dělá rošťárny společně s nimi, jakoby byl jejich další bráška.

 

128340636 456188835778417 8712293512283944963 n   127915504 209556330634558 1590169815942545505 n

 

128608324 421652095685016 790807799107426812 n

 

128115984 767125527350234 3462603001657929748 n

 

128440728 1238985989809938 3229468673484384590 n

 

51402244 353196638741873 8971843882824237056 o

 

trio