You become responsible, forever, for what you have tamed. Antoine de Saint-Exupéry

How she got her name? As a baby bird, she was not able to take care of her feathers properly and she looked a bit dirty. Therefore we started to call her "Šmudlinka", then we changed it to "Muchlinka" and eventually to "Muchla". This name suits her very well as she loves to cuddle.

 

 

About her life and why Laguna: 

  • Muchla came to be with her owners in July 2001. (Note: at that time we already had two Amazon parrots and two Eclectus parrots in care). She was really small and thin, therefore they needed to feed her with a spoon and right mixture for baby parrots. Step by step she gradually moved to a solid food diet.
  • They provided a spacious aviary (180 x 180 x 90 cm) just for her.  Muchla was outside the aviary all day and she was moved inside just for a  night. Muchla was able to fly without any restrictions in there. She could play and tease with other parrots and had a bird tree with ropes and toys to her disposition.
  • Muchla received fresh branches and cones on a daily basis. Muchla was also going to work with her birdie mommy daily. She had there another bird tree and many opportunities to play and cuddle. Muchla also spent much time in the garden in her outside aviary. She is used to travelling by car. 
  • Time passed by and suddenly there was a change in her behaviour. Muchla became sad and unfortunately began to harm herself. It was not the usual case when the reason for it is unknown. When Muchla started to moult, she unintentionally damaged a pin feather which started to bleed and that was a trigger of her troubles. She was a curious birdie and started to "dig" into her wound. As time went on it got so bad the wound was very deep, up to the sternum. Therefore a sweater was created for her to wear so she had no chance to get to the wound but also to allow her to move without any restrictions.  It has taken a month when she was constantly angry but the wound got fully healed - when there is no blood there is no reason for self-harm. Unfortunately, this situation began to re-occur on a regular basis.  Luckily she has always recovered. 
  • Approximately 2 - 3 years ago, she started to lay eggs. Not just somewhere but only her owner's arms or a lap. Based on the vet Muchla showed this way a complete trust. Usually, she laid 2 eggs but she has paid no attention to them. We started to worry because of the alarming frequency of her four latest clutches: 4/2015, 6/2015, 11/2015, 4/2016.

 

  • V listopadu a poté v dubnu tohoto roku se radikálně změnil zájem o vejce a za žádnou cenu je nechtěla opustit a seděla na nich poctivě více než měsíc. Museli ji zdlouhavě lákat, aby se šla najíst.
  • Zároveň se snůškou si začala poškozovat brka na břiše. Nebylo to tak, jak si samice při snůšce vyškubou prsní brka, ale ohryzala měkké části a zůstaly ji jen ostrá torza brk a zase sebepoškozování do masa.
  • Majitelé byli nešťastní a začali si uvědomovat, že chovat samičku kakadua bez partnera, nebo ptačího hejna je špatně. Domnívali se, že bude šťastná v hejnu, nebo potřebuje ptačího partnera svého druhu. Velice dlouho váhali a přemýšleli, co udělat. Chtěli pro Muchlu jen to nejlepší a raději se jí nesobecky, po 15-ti letech vzdát, než se dívat, jak se trápí.
  • Podařilo se najít ženicha, ve Vyškově. Sameček byl krásný, krotký, takový ťuňťa. Ideál, co si nevybije agresi na samičce.
  • Během srpna 2016 se Muchla odstěhovala do nového bydlení. Věnem dovezla svou klec, větve, šišky, ovoce, zrní, kompletní výbavu hraček a vše, co měla ráda. Rozloučení se neobešlo bez slz. Majitelé nechtěli z počátku Muchlu navštěvovat, protože si mysleli, že by jí mohli způsobit psychické trauma. Dostávali zprávy, jak se jí se samečkem daří a vypadalo to více než dobře. Bohužel, to dopadlo špatně. Měli domluvenou první návštěvu na 17.11., kdy by Muchlu viděli přes okno, aby Muchla neměla trauma ze setkání. Byli v domnění, že se má skvěle a vše je v naprostém pořádku, netušili ovšem, jak se mýlili. Najednou, místo potvrzení času schůzky sdělili, že si mají Muchlu odvézt.
  • Zřejmě došlo k tomu, že majitelé samečka, byli zvyklí, že je bázlivý a nepotřebuje moc kontaktu. Muchla byla oproti jemu živel, který je akční, chce se bavit, poznávat a tulit. Domnívali se, že je prostě přestala bavit.
  • Nejprve byli smutní z toho, že život v páru nevyšel, poté byli šťastní, že ji budu mít zpět, jenže si uvědomili, že by vše bylo tak jako dříve a zase by byla nešťastná. Proto oslovili paní Žohovou z Laguny, s nadějí, že se konečně bude mít moc dobře a najde si partnera, nebo hejno pro život, jaký si zaslouží.

Povaha Muchlinky:

Muchlinka je akční, zvědavá, miluje zábavu všeho druhu a neustálou pozornost, ale je přátelská a není agresivní, nenapadá lidi a je velký mazel.

Oblíbená zábava:

Mazlení, řádění na ptačím stromě se zavěšenými hračkami všeho druhu, včetně okousávání přírodních lan, hrabání „hnízda“ v papírové krabici, okousávání jabloňových a borovicových větví, prostě tak, jak to každý zdravý papoušek umí. Zbožňuje demolování borovicových šišek. Ráda se nechá sprchovat rozprašovačem. Pokud se na voliéru položí ručník a ona se na něm celá mokrá drbká, stejnou službu udělá náruč větviček s listím.

Strach:

Velice se bojí ohňostrojů, jinak se nebojí ničeho, i když by někdy měla (klidně by šla do boje i s vlčákem )

Péče o vnějšek:

Pravidelné koupání rozprašovačem, nechá si bez problémů zastřihávat drápky, zobák nepřerůstá.

  muchla 2

When my eggshell cracked a few years ago and I hatched into a big spruce tree stump, there were other eight siblings around me. The oldest one was 5 days old. I was the last: 9th. It was too much for my parents, they didn’t manage to feed our open beaks at all. So our mummy decided to solve this situation by reduction: that is, to remove the youngest ones. 

Papouška Jonáše přinesli zoufalí majitelé, protože už se nedokázali dívat, jak si ubližuje, trhá peří i kusy kůže a evidentně dost trpí. Pohled na něj byl hodně traumatizující, jedním slovem – Smrtonoš! Při lékařském vyšetření se zjistilo, že jeho problémy se škubáním nejsou jen pouhým zlozvykem, ale vše je podníceno špatným zdravotním stavem.

Zorinka byla prvním handicapovaným ptákem přijatým v roce 2000. Tento papoušek stojí na prvopočátku Laguny, jí to před léty všechno začalo. "Zorinka - koči-koči-kočička... ťúúúť." Tato jemná autopochvala, a na druhé straně její šťavnaté: "Dopr-dopr-dopr....!!!" (nelze publikovat).

... Tak to byla Zorinka.

The Story of Little Harry begins like a lot of other stories in common families. Daddy, mummy, son... The little boy is growing, goes to school, gets a little bit of reason and he has a very big desire: to have a dog. After many family arguments, the Christmas come alongside with the small fluffy present. The boy gets a little Yorkshire terrier. 

Těžko se mi vzpomíná na minulost, už vše zakrývá milosrdný mrak zapomnění. Ale přeci, rozhrnu-li temné závěsy historie, odehrává se před mou myslí tento smutný děj: Krásná exkluzivní voliéra, o jakých si mnozí chovatelé nechávají jen zdát. Dno voliéry mírně svažité, rozdělené do oddílů malých terásek, a celé vydlaždičkované, aby každý den proudy čisté vody omývaly dno k dokonalé čistotě.

Původní páníček si mě a mého kamaráda Oskara pořídil oba jako domácí mazlíčky. Hodně se nám věnoval, hrál si s námi a učil nás mluvit. Oskarovi to šlo moc dobře a povídal celé věty. Já se sice také snažila, ale nejsem tak trpělivá, takže jsem se víc vztekala a umím spíš nadávat. Naneštěstí se něco páníčkovi v životě pokazilo a musel se přestěhovat. No a my taky, bohužel ne s ním, ale do malé pracovny v jeho zaměstnání.

Už od jako malá holka jsem si vždycky přála ptáčka - tehdy to byl kanárek. Žádné štěňátko ani kotě - prostě kanárek. A můj hodný dědeček mi ho přes protest celé rodiny pořídil. Já ho nechtěla hladit a mazlit se. Jen jsem mu dělala pomyšlení, radovala se z jeho veselosti a krásného zpěvu. Ale přesto jsem v koutku duše toužila po velkém papouškovi.

 maruš web

Tento příběh je velmi krátký a se špatným koncem. Marušku přivezli ve stáří dvou let, protože si oškubala hruď a břicho.